Kam kráčíš

Černá

Černá lhostejnost, černá hradba,
černá minulost, černá svatba.
Černá je představa, kterou teď mám,
černý je strach, který už znám.
Pojď ke mně, příteli, živ moji touhu,
bez Tebe je život jak koupel v louhu.
Podívej, příteli, není krásná černá?
Neboj se, dnešní noc budu Ti věrná.

Černý démon v rudém plášti,
oči má plné neznámé zášti.
Proč se na mě dívá, ta bytost pekla?
Pryč už je doba, kdy bych se lekla.
Touží po mé duši, ale má jen tělo,
řekla jsem mu 'Vypadni' a sladce mi to znělo.
Proč nechat se vlastnit? Proč nechat se vést?
Proč snášet něco, co nemůžu snést?

Černé svědomí, co mi zas chceš?
Dříve jsi mlčelo a teď mi lžeš!
Vím, že jsem vinna a zasloužím trest,
vzdyť čekám až dopadne osudu pěst.
Je mým ortelem ten podivný strach,
co usadil se na mysli jak černý prach?
Nevadí, že nikdy nedosáhnu nebe,
ale za nic na světě nechci zranit Tebe!

Jen Jeden

Jen jeden polibek a půjdem spát
Pak soukromé sny si necháme zdát
V objetí najdeme uklidnění
Snad nás spěch opustí po setmění

Jen jeden polibek a půjdem spát
Dobrou noc, hezké sny budem si přát
Za okny číhá neprůhledná tma
Usínáme spolu, sám a sama

Jen jeden polibek a půjdem spát
Můžem se objímat, milovat, smát
Až ráno do oken nakoukne den
Pochopí a půjde projít se ven

Můj Pane, Ty Víš ...

Bylo by krásné nenávidět,
bylo by krásné lhát.
Bylo by krásné Ti závidět,
a pak se spolu smát.

Místo toho krutá upřímnost,
pravda, která zabolí.
Vzpomínka na dávnou minulost,
touha s myslí zápolí.

Můj pane, Ty víš, co chci sdělit,
proč bojím se večera.
Proč musím se bez chuti veselit,
proč jdu domů za šera.

Můj pane, Ty víš, že už není lék,
který by mě snad změnil.
To vše zavinil ten zlý snílek,
co se s hříchem oženil.

Ano a Ne

Nepomůže plakat, říkat, že tohle jsem nechtěla
Nepomůže žebrat u zdi ve stínu kostela
Nepomůže nic, osud sám dal mi do ruky nůž
Snad chtěl mě povzbudit, řekl: "Už se konečně vzpruž"
Nepomůže nic, nic mě nevysvobodí z mých pout
Které se mně samé tak hezky podařilo zkout
Citově zneužitá, zkopaná vlastními sny
Vyděšená tak, že začínám počítat své dny
Omámená tím, co se v jámě s kyvadlem stane
Tak se cítím uzavřená mezi 'ano' a 'ne'

Obleva

Zářivé slunce a modré nebe
Svobodně létají ptáci
Už o nich nesním, myslím na Tebe
Jenom nerušte, mam zrovna práci

Nerozkvetlý park k procházce láká
Napětí střídá úleva
Na trávě stojí zbytek sněhuláka
Dnes konečně nastala obleva

Ještě včera sněžilo, vládl mráz
Na tvářích pálily slzy
Místo pěšiny stál přede mnou sráz
Ale neříkám, že mě to mrzí

Nechci ani nemám v úmyslu
Změnit se a zapomenout
Je mi jedno, jestli věřím nesmyslu
Hlavně když pomůže ze země zvednout

Quo Vadis

Quo vadis, má lásko, teď už ne 'má'
Nebe se zhroutilo, kdo z nás to zná
Jak moc se bojím, kouř zahání třas
V křeči se svíjí, co zbylo mi 'z nás'
Čeká mě v noci prázdno a zima
Setkají se zas mé prsty s Tvýma?
Splynula v jedno zlá pravda a klam
Kam kráčíš, má lásko, kudy a kam?

Jazz

Pod okny jazzová kapela hraje
Tóny trumpety se nesou dál do kraje
Vzpomínky číhají mezi listy stromů
Každá z melodií mě zavede domů
Je to tak dávno a tak důvěrně známé
Cítím, že se teď něco v mé mysli láme

Jak se mi vede? Nestojí to za zmínku...
Ale co ty? Posloucháš tam jazz, tatínku?

Blues, co zpívá o tom, jak lidé odchází
Jak vzpomínka na ně se nikdy nezkazí
Jak život jde dál a slunce pořád svítí
a pořád je tu něco k jídlu a k pití

Jak se nám vede? Nestojí to za zmínku...
Chtěla jsem jenom říct, miluju Tě, tatínku.