Žebradlo, brašna, prostě taška přes rameno

..a jak ji ušít v ruce

Kdo, co

Ušít brašnu je velmi snadné, až úplně nejsnadnější. Psát k tomu návod je vlastně zbytečné - přesto jej píši pro mého drahého kamaráda, kterého nebudu jmenovat, abych jej nekompromitovala. Takže S., dávej pozor.

Z koho, z čeho

Tašku budeme šít z látky, přičemž nejsme žádné slečinky, proto budeme šít ze lnu. Vhodná je tuhá nepoddajná hustě zatkávaná tkanina, například plátno na žehlící prkna nebo malířské plátno, to je náš cíl. Kdybychom byli slečinky, budem šít z vlny, ideálně si tu vlněnou látku předtím sami setkáme. S. má už ale připravené malířské plátno, na cokoli jiného zatím kašlem.

A teď kolik látky bude potřeba: S., psal jsi, že máš dva metry látky. Hmmm, to je skutečně na hodně velkou brašnu se spoustou skrytých kapes. Onehdá jsem si z půl metra šíře 150cm ušila dvě príma velké tašky.

Dále v návodu se rozhodneme, z čeho bude ucho brašny. Velmi funkční a pěkné jsou uši, které si utkáte na destičce. K takovému uchu může vystačit například 50 metrů lněného motouzu. Samozřejmě záleží na motouzu, kupte ho radši víc, motouz se hodí vždycky. Jo a bacha, ať místo lněného motouzu nekoupíte jutu (smrdí a ještě je z Ameriky), papír (není tak pevný) nebo umělinu.

Kým, čím

Šít budeme jehlou, látka je tuhá, potřebujem tedy pořádnou jehlu a ne žádné ťuntítko. Slabší povahy mohou potřebovat náprstek, ti nejslabší uživí i kombinačky.

Nit si najdeme co nejsilnější, nejpevnější. Žádnou vlněnou přízi, žádné lněné nitky, ideální bude dratev a ještě lépe voskovaná. Nemáš-li voskovanou, S., vem libovolnou nevoskovanou pevnou nit, kousek včelího vosku (snadno k nalezení ve svíčkárnách s názvy jako Harmonie, Voňavý domov) a voskuj si nit v průběhu šití. Čím častěji, tím lépe.

Střih (koho, co)

Nebudeme to zbytečně komplikovat. Chceme něco takového,

potřebujem tedy jeden obdélník látky a k němu buď dva menší obdélníky na boky plus ucho a nebo jenom tlusté ucho.

Výsledné rozměry obdélníku jsou (2 x výška tašky + 2 x tloušťka tašky + přední díl + případně 2 x 2 cm na šev) krát (šířka tašky + cca 2 cm na šev). Rozměry si samozřejmě vymyslíte sami, moudří mužové tvrdí, že ideální somradlo je dělané na 6 lahváčů. Přední díl teoreticky taky být nemusí, nicméně se mi vyplatil a to ve velikosti stejné jako je výška tašky. Nebo o fous kratší.

Varianta bok

Pro větší tašky je zcela jistě nejvhodnější tato varianta, S., tahle je Tvá!

Chceme kromě hlavního výše nakresleného dílu ještě dva boky, což jsou obdélníky o rozměrech (tloušťka tašky + cca 2 cm na šev) krát (výška tašky + cca 2 cm na šev). Boky stříháme tak, aby po sešití spolu sousedily části tkané stejným směrem - střihnem proto boky podle vzoru následujícího obrázku 3.

Varianta tlusté ucho

V této variantě přišijeme na bok přímo ucho tašky, je to proto vhodné pro menší tašky - velké tašky potřebujou tlustější bok, jinak jsou z nich takové diplomatky, taky ten spojovací šev je poměrně namáhaný a kdybyste měli ucho z jiného materiálu než tašku (třeba to ručně tkané), bylo by to napováženou.

Ucho

Už několikrát jsem zmínila ručně tkané ucho. Prostě se mi líbí, považuju ho za ideální. Lněný (či konopný, ale ten těžko seženete) provázek, setkaný na tkací destičce, vyrobené je to za chvíli, s provázkem se dobře pracuje. A nebo je možné udělat ucho z vlny, vyhrát si s karetkama, ale na nějakou pracovní tašku to nebude to pravé.

Jste-li strašně líní, je samozřejmě možné udělat ucho z látky, ze které máte tašku, vystavujete se však tomu, že ucho budete muset po celé délce oblemovat. No, hodně štěstí, mně by se s tím dělat nechtělo, to si to radši utkám.

Délka ucha je dle chuti. Řekněme přes jedno rameno, hruď až někam k zadku. Prostě dle chuti.

Teď se to všechno sešije...

Přesně tak. Máme-li tašku s bokama, vezmem hlavní obdélník a boky a sešijem. Potom na to (zvenku či zevnitř, podle momentálního estetického cítění a taky podle toho, jestli je ucho ručně tkané nebo ne) našijem ucho a je to. Máme-li tašku s tlustým uchem, vezmem ucho a obdélník a sešijem. Pohoda, ne? No dobře, nejsem labuť nejaké další poznámky:

Jednu tašku (na obrázku 1 ta vlevo) jsem udělala s viditelnými švy, že to bude hezčí a pak je obšiju. Látka je však tuhá, já jsem líná, prostě se mi nechce to nějak opravovat. Švy jsou tedy viditelné, funkci to nevadí, ale je možné, že při častém užívání bych je dřív dorasila. Poučena z nezdarů doporučuji tedy švy u pracovní tašky výhradně uvnitř a to nejprve sešít zadním stehem a pak obentlovat. U vyšívané kabelky je to jedno, záleží jen na vašem umu a cítění.

Všechny nesešité konce látky - konce toho dlouhého obdélníku, jeden by měl být na konci předního dílu, druhý nahoře při otevření tašky - je potřeba obentlovat případně dvakrát ohnout a zapošít libovolným pevným stehem, ať se nerozpářou. No a samozřejmě sešíváme tak, aby nakonec byla venku lícová strana látky. Není-li poznat rub a líc (ani jedna strana látky se vám nezdá "hezčí"), určíme líc náhodným výběrem a sešijeme lícem ven.

Jak vypadá steh

Zadní steh (tako ho znáte pod názvem perlička?) najdete na obrázku 5. Šířka každého toho stehu by neměla překročit 1 centimetr, či raději 5 mm. Entlujeme podle obrázku 6 všude, kde je nějaký spoj, co by se mohl rozpadnout. Takže všude, nevynecháme jediný spoj, i kdyby byl už spojen zadním stehem. Entl je pak nad tímhle spojem blíž ke kraji.

User manual, údržba

Máte hotovou tašku - gratuluji.

Nošení jistě zvládnete snadno, zalátávání děr, až v ní budete nosit naostřená dláta, jistě také. K údržbě je možné říct jen hlavní poznámku: Neprat. Je-li taška z tuhé látky, praní by ji změkčilo. Má-li ucho z provázku, změkčí ho to.