Královna na tahu

Bitva o Sodden, Žichlínek 2002

Slunce zářilo jako divé a cesta do Žichlínku ubíhala jako divá. Jaká radost!
Dojeli jsme s Thanatem na zelenou louku a - jaká hrůza - potkali tam oka-Saurona. No dobře, zas taková hrůze to nebyla. Během dne a večera se sjeli účastníci i organizátoři, Melkel zapálil svou novou atomovou lampu, registrovalo se, krátily se zbraně podle norem FASu, vybírali se nejlepší adepti na velitele.
Pak přišel večer, vrátili se ostraváci z výpravy za jídlem a pitím a zpívalo se, hrálo. Možná, že by se zpívalo a hrálo lépe bez vědomí, že v sedm ráno vyráží velitelé do lesů na herní území.
Takže jsme vyrazili a nalezli naproto dokonalé území. Jedinou krásnou průchodnou cestu zabrala Jaruga, řeka, kterou jsme se nesměli plavit bez loďky. Nejdříve jsme určili území Temerie. Byl to ten nejhustčí les všude okolo, pohybovat se v něm dalo pouze velmi přízemně. Naproti Temerie se rozkládala bažina a paseka a za ní Nifgaardské Attre. Vedle Temerie se pak stál Kaedwen, jeho hlavnímu městu vévodil posed a celou zemí vedla jedna lesní stezka. Dalo se zde pohybovat dokonce i ve vzpřímeném postoji. Naproti přes Jarugu byl močál, krpál a ještě chvíli nic a pak hlavní město Nilfgaardu. Tuším, že ho většinu hry nikdo neobýval, protože ten krpál asi bavil jen málokoho. A nakonec vedle Kaedwenu se rozkládala Lyrie, krásná to země ve vysokém lese, nikde žádná bažina, prostě radost pohledět. A ze začátku jsem se obávala, že i radost dobývat. Přes řeku jsme hleděli na Maecht.
Ještě poznámka k hernímu území: Ze začátku se zdálo přiměřené. Ke konci už bylo příliš veliké.
Byla jsem královnou Meve a má armáda začala bitvu provokací na brodě a v Nilfgaardském území. Bohužel, odpověď na sebe nenechala dlouho čekat a přišla o něco větší armáda než ta naše, dobyla naše hlavní město a my se odebrali do Kaedwenu s prosbou o pomoc. Král Henselt nám navzdory své pověsti pomohl a my si dobyli své město zpět.
Následné bojůvky jsem jako královna příliš neprožívala, neúčastila jsem se jich. Do paměti se mi ovšem dobře zapsala výprava do Nilfgaardu, ve které jsme vyrazili i s katapultem proti Maechtu, zjistili, že je příliš dobře bráněn, takže jsme se mu v posledním okamžiku vychytrale vyhli, pokračovali do hlavního města, které jsme bez odporu obsadili, zabili císaře a pokračovali dál Nilfgaardským územím až k Attre. Tam náš oddíl narazil na silnější armádu a byli jsme vyvražděni, náš katapult zadupán do bažiny. Ale pěkně jsme se prošli.
Z diplomatických sporů mohu jmenovat jen to, jak uchvatitel Emhyr vydíral krále Temerie Foltest. Unesl mu dceru a pak žalem zlomeného Foltesta přetahoval na svou stranu. Nepřetáhl, spolu s Henseltem jsme stáli Foltestovi za zády, takže přemohl strach a postavil se na naši stranu. A tak přišel o dceru. Po tomto následovalo tažení na Nilgaard, které jsme zahájili osvobozením Temerské Wyzimy a vpádem do Cintry.. a pak dál, ale to již nevím, protože při průchodu Temerii nám odešly oba dobývací stroje a při nákupu dalšího nového jsem ztratila spojenecká vojska.
Vrazi v té době řádili jako najatí, já vyvázla jen díky dobré informovanosti od mých špiónů, ovšem to jsem byla jediná. Ani Emhyr nezůstal ušetřen, proto v jedné fázi hry byl Nilfgaard tak roztříštěn, že jsme uzavírali sázky, kdo uvidí nepřítele a přemýšleli, jestli by nebylo naškodu napadnout své sousedy. Do toho ještě někdo přinesl zvěst, že prý se objevila princezna Cirilla. Mí vojáci hledali, však marně, našel ji (před svou smrtí) Henselt.
Pak se opět zrodil císař a vyrazil na tažení, ve kterém nás postupně všechny vyvraždil. Co se dá dělat, nejednotost se občas nevyplácí. Proto jsme zanechali sporů, seřadili své síly proti Emhyrovi a slavně jej porazili.

A opět přišel večer, zpívání u ohně, kdy se nejdříve chvíli baví ti, kteří pijí, a pak dlouho mají zábavu ti, kteří jsou střízliví.
Znova vyšlo slunce, zářilo jako divé a cesta z Žichlínku se táhla jak smrad. Jaký děs!

Sepsáno 13.5.2002

Emhyruv zapisnicek.........

Bitva o Sodden 2002, sepsáno Melkelem

Pote, co jsem vymlatil odbojnou slechtu, do cela vsech ministerstev posadil oddane sluzebniky a de Wetta, ktery se proti me snazil intrikovat, poslal na frontu, obratil jsem zraky k Severnim kralovstvim. Banda drnohryzu, chabe chranena, evidentne potrebujici pevnou ruku, to bude to prave. Poveril jsem marsala Coehorna utokem a de Wetta diverznimi akcemi, bohuzel Lyrijci meli stejny napad jako my a zautocili na ne zcela zformovane Coehoornovy jednotky a nedobyli Maecht jen proto, ze nepocitali s tak rychlym postupem a nemeli v trenu oblehaci stroje. Ziskali jsme tak zaminku k invazi. Pridal jsem se se svou osobni gardou k Coehoornovi a spolecnymi silami jsem rychle dosahli Aldersbergu, vyhnali Meve, znasilnili zeny, pobili muze a mesto obsadili. Holt vojenska zabava. Pak jsme pokracovali na Ard Carraigh. Bohuzel doslo k necekane udalosti - kralici ze Sevrur zacali spolupracovat, sebrali vojsko asi tak trikrat vetsi a vrhli se na nas. Po roztomile honicce v lesich na stemer vsechny vybili.

Mezitim se u Attre a Cintry kockoval de Wett s Foltestem. Ztraty rostly a penezni naklady tez. Pozadal jsem tudiz o audienci a poslal schopneho vraha, aby zabil Meve. U Foltesta jsem nasel lyrijskehop vyslance, ktery pmerne primitivnim zpusobem presvedcoval Foltesta, ze pro nej bude vyhodne pridat se na jeho stranu, a soucasne se jeste okateji paktoval se svym spionem ve Foltestove vojsku. Spiona jsem prasknul a Foltest vypadal znacne presvedcene, sliboval spolupraci, ale vyzadal si cas na rozmyslenou. A za mymi zady predaval rozkaz k zavrazdeni "jiste vysoce postavene osoby". Nemam rad dyky v zadech a mam vykonnou spionazni sit, takze jsem poveril sve elitni komando unosem Foltestovy milovane dcery, a na misto schuzky se dostavil s armadou. Soucasne jsem poveril cast vojsk obejitim Nordlingu a vpadnutim do zad. Foltest na zpravu o unosy sve milovane dcery reagoval velmi laxne, stale se rozmyslel,a pritom zapomnel odvolat vraha, ktery me po jeho boku zabil. Coz bylo znacne nepredpokladane a nelogicke, protoze Foltest prisel o posledniho naslednika. Jeho volba......

Zapisnicek Emhyrova syna:

Tatova vrazda me pomerne rozhorcila, takze prvni statnicky cin byla kruta poprava Foltestovy dcery a poslani jeji hlavy do Wyzimy. Rad si delam dobre sousedy. Spioni mi prinesli zpravu o milenci kralovny Meve, tudiz elitni komando hbite odcestovalo s rozkazy unest jej a privest, soucasne tez odcestoval agent vybaveny falesnymi dokumenty kadwenskeho emisara a otravenou dykou pro Foltesta. Agent se po chvili vratil se zpravou o zabiti Foltesta, elitni komando se zpravou o zabiti milence Meve, coz me ponekud rozhorcilo.

Dobu cekani jsem ztravil hledani armady, ktera se v dobe bezvladi pohybovala neznamo kde. Po dlouhe dobe jsem zjistil, ze verny Coehoorn i de Wett, ktery konecne seznal, ze lepsi pravoverny Nilfgaardan je lepsi nez Nordling, sve armady udrzeli v bojeschopnem stavu. S Coehoornovou armadou jsem se vydal via Ard Carraigh a de Wetta poslal na Wyzimu.

Hnali jsme pred sebou armady Nordlingu jako listi, rozdrtili spojene armady Temerie a Kaedwenu na brodu pres Jarugu, popravili Foltestova nastupce, dobyli Ard Carraigh (osobne jsem vedl utok na vez plnou lucisniku, branenou silenou Zerrikankou), po chvili marneho cekani na de Wetta, kterehopri oblehani Wyzymy suzoval mor a tupi obranci jsme vyrazili na Aldersberg a v silene rezi, ve ktere jsem byl zranen, jsme jej dobyli.

Pak jsme vyzvali zbytky armad Severu ke konecne bitve. Mi poddani ale bohuzel prodchnuti pocitem vitezstvi houfne opousteli rady nasi armady, takze nas semknuti Nordlingove rozdrtili a zahnali zpatky za Jarufu. Ale priste prijde nase chvili a zeme zase zrudne krvi!