O životě na hradišti

pozvánka na tábor Wothanburg 2003, využívající některé prvky hry tábora 2002

Divý muž kolem sebe mlátil palicí a nikoho nešetřil. Muži jej pomalu obklíčili, ovšem příliš spoléhali na svou početní převahu. Divý muž neuměl počítat, tedy je vybil po jednom. Marně uhýbali jeho ranám, marně sekali po něm svými saxy. Težce raněni padali na studenou zem, zatímco divous poskakoval stále v plné síle.

Kamarádi, přátelé, vítáme vás na Wothanburgu. Máme první týden tábora, počasí je výborné pro boj i pro obchod. Seznámím vás nyní s pravidly hry, kterou jsme nachystali pro příštích šest dní.
Začněme zbraněmi: To, co držíte v ruce, je sax též zvaný scramasax. Tato oblíbená zbraň germánských Sasů nám slouží jako neodlučný přítel a bude jediným herním majetkem, který máte jistý po celou herní dobu. Následuje vás i v případě zajetí, smrti, reinkarnace nebo prohry v kartách.

Boj, zprvu velmi urputný, nyní utichal. Divý muž nenašel rovnocenného nepřítele, muži ležící na zemi jen sténali. Poslední dva bojovníci na sebe pohlédli a jediným kývnutím si v tu chvíli řekli: 'Ty zleva, já zprava. A štěstí s námi.'
Divous stál chvíli snad zaskočen mezi útočníky, pak udeřil na bližšího bojovníka. Ten uskočil tanečním krokem a jeho společník zasadil divému muži ránu do chlupatých zad.

Sax je sečná zbraň - budete s ní tedy sekat nikoli bodat. Kontaktní boj je také povolen ovšem bez úderů, páčení a jiných brutalit. Jedinou zásahovou plochou je trup. Dostanete-li zásah do trupu, jste raněni, padáte na zem a nemůžete dále pokračovat v boji.

'Uááááá,' zařval divý muž. Pak dvakrát zaduněl kyj a na zem padla těla posledních bojovníků.
'Je vážně rychlý,' pomyslel si první z mužů, 'a silný.'
Druhý už nemyslel na nic.
Divous znova zařval, poškrábal se na rameni a odešel svlažit hrdlo k potoku.

Pozor, zvířata, příšery a jiní zlosynové nemusí narozdíl od vás padnout po první ráně! Říká-li se o někom, že je strašně nebezpečný, pak tomu věřte.
Jste-li raněni můžete ležet, krvácet, naříkat, psát závěť či se velmi pomalu plazit. Pokud vám nikdo nepomůže, máte před sebou čtvrt hodiny života než úplně vykrvácíte.

Když rytíř Okovid s panem Křečkem spatřili své družiníky válet se na zemi v tratolišti krve, hrůzou skoro oněměli. Pak rozeběhli se k nim a nedbajíc svých honosných tunik, pomáhali tu zastavit tepenní krvácení, tu napravit přelomenou nohu, onde nalít vodu do vyschlého hrdla. Neznali však umění ranhojičství a jejich pomocná ruka by nezachránila všechny.
Pak přišla babka kořenářka, obvázala raněné léčivými obvazy, dala jim napít bylinných čajů i narovnala jejich údy a družiníci obou pánu se s úpěním a steny znova postavili na nohy. Téměř všichni.

Raněným může pomoct člověk vyučený v ranhojičství, nevyučení a neznalí mohou pomáhat jen svou přítomností tak, že drží raněného za ruku a tento neumírá. Když dva drží raněného za ruce, mohou ho i 'odnést' k pomoci (či vykrvácení hluboko v lese).
Zmínila jsem se o umění ranhojičství. Takovýchto umění se můžete naučit několik. Babka kořenářka vás naučí ranhojičství, lovec stopování. Magii v našem reálném světě samozřejmě nemáme, kdo mi nevěří, ať si zajde za lektvarbábou sedící za příkopem.
Bojovat jinou zbraní než saxem vás naučí mistr šermíř. A nepracuje zdarma.

Pan Křeček se svou družinou porazil divého muže a všichni si oddychli, když viděli hrozivého vraha již tuhého s rozpáraným břichem.
Kaven setřel černou krev z ostří svého saxu, trhnutím hlavy odhodil z očí bujný vlas a pak jeho zrak ulpěl na divousově kyji.
'To by byla zbraň pro mě,' zajásal v duchu urostlý mladík. Potěžkal kyj v ruce, zkusmo s ním máchl, pak pobil několik stromů než se udeřil do pravé nohy. Třel si naražené koleno a v duchu už viděl sebe s kyjem, jak přemůže každého, kdo by se mu chtěl postavit.
'Pane Křečku,' zvolal jasným hlasem: 'půjč mi stříbrňák - chci navštívit mistra šermíře!'

Byla řeč o penězích. Máme zde mědáky, které jsou tři do stříbrňáku, a stříbrňáky, které jsou čtyři do zlaťáku. Zlaťáků za hru moc nepotkáte - tedy nechceme vás podceňovat, ale nepoctivé obchody vladyka nepodporuje a my víme, kolik si můžete vydělat poctivými obchody.
Mezi standartní cesty, jak vydělat peníze, patří sběr kanců a také všeliké práce vypsané vladykou - ohlídání kupecké stezky, lov zvěře, lov lapků, nalézání ztracených osob.

Zlatovlasé dívce všichni říkali Amálka. Teď stála před nástěnkou Pracovních příležitostí a tiše si hláskovala: 'Dva stříbrné tomu, kdo uloví zubra.'
Zavrtěla hlavou a začetla se do škrábanice načmárané na kousku březové kůry: 'Lektvarbába vyplatí 2 měďáky za zub zmije.'
Amálka se zaradovala - věděla, kde se zmije vyhřívají, teď už je jen přelstít. A ona věděla jak! Třeba si z vydělaných peněz koupí luk a šípy.

Za peníze koupíte zbraně, výcvik u mistra šermíře, obvazy, informace a spoustu dalších šikovných věcí, které objevíte nejspíše na trhu nebo u kupce. Dovednosti se učíte většinou bez placení penězmi, protože je vyučuje lid prostý, který dá více na výměnný obchod.
Pokud se bojíte nosit u sebe větší obnos, můžete jej uchovat v místní bance - samozřejmě - za velmi výhodných podmínek. Počínaje absolutní bezpečností, nízkými poplatky za vedení účtu a možností vyplatit v případě nějakého neštěstí část peněz pozůstalým.
Ale konec reklamy. Nějaké peníze ve hře rozhodně upotřebíte.

Amálka se po trhu rozhlížela s obdivem a nadšením venkovanky. Tolik ji oslnilo vyvolávání trhovců, malované hrníčky u prvního stánku a vyšívané šátky u druhého obchodníka, vůbec si nevšímala toho, že celý trh tvoří jen tři stánky. Právě u toho třetího však nakoupila. Trhovec byl muž s kulatou tváří a upřímnýma očima a hrot šípu, který Amálce prodal, byl zcela jistě kován při úplňku. 'Stůj,' ozval se hlas někde vysoko nad Amálčinou hlavou, když se skláněla ke svému úlovku: 'Máš zaplacené daně?'
'Nemám, páni gardisti,' špitla Amálka a snažila se vypadat jako někdo, kdo rozhodně nemá velké příjmy.
'Dej stříbrný, krasavice,' řekl druhý gardista.

Skoro jsem zapomněla na daně. Taky platíte. Denně a z hlavy.
Tím jste slyšeli vše podstatné o herních principech a proto zmizím a místo mě uslyšíte samotného vladyku, jak vás přivítá na panství Wothanburském.