Náš nekromant už je zas jak kára...

Čistě subjektivní reportáž z RPG hry v přírodě Zlenice '98

Na otázku "Jedeš na Zlenice?" mi vetšina kamarádů odpovídala slovy: "To je ta akce u Prahy, co? Jak chtějí stovku za vstupné?", nebo "Není to zrovna v době, kdy končíme ve škole?".
Postupem času mi došlo, že na toto tažení se asi nedostavíme v hojném počtu. Nakonec jsme v pátek 26.6. v 8:59 z Krnova vyjely tři - tzn. prakticky celá (značně nestabilní) lučištnická skupina Zmije. Nutno ještě podotknout, že sice jsme lučištnická skupina, nicméně na Zlenicích byly střelné zbraně k naší velké lítosti zakázány.
Když jsme v 16:49 přijely na zastávku Zlenice, čekal nás zde organizátor s vysílačkou a soupisem přihlášených. Dotyčný si nás přepočítal, odškrtl ze seznamu a poslal do (no kam myslíte?) tábora. Po (podle organizátorů) dvoukilometrové cestě jsme konecně dorazily na místo konání, kde už bivakovala velká část účastníků. Nastalo obvyklé zdravení se se známými i neznámými, vzpomínání na dřívější akce a debatování o budoucích bitvách.
Během této doby jsem zaslechla odvážnou myšlenku, že Zlenice jsou jedinečné a nejlepší, protože se zde opravdu starají o účastníky - jinými slovy čepují tu pivo.
Večerní až noční posezení u ohně překazil "mírný" deštík, díky kterému měla ráno většina lidí ve stanu bažinu.
V sobotu dopoledne jsme byli seznámeni s pravidly hry, respektive byla nám rozdána pravidla hry. Ačkoli jsme (tím teď myslím naši družinu) měly (to 'y' pochopíte později) dobrou vůli je prostudovat, prečetly jsme nakonec dohromady asi tak půlku. Nemůžu mluvit za jiné, ale mně se zdálo, že pravidla nezná skoro nikdo a nikomu to nevadí.
Toto dopoledne nás organizátoři také vyzvali, abychom utvořili družiny po 6-7 lidech a vybrali si povolání. Jakousi náhodou se pak stalo, že v naší družině se objevily tři kouzelnice, jedna hraničářka, jedna válečnice a já - alchymistka.
Po vyřízení záležitostí jako tvorba postavy, kontrola zbraní apod. nás ctihodný kronikář uvedl do děje - do problému království bez krále, kde na hradě sidlí banda černých mágů, v lese se prohání loupeživí rytíři a pokladnu vykradla klíčnice. Poté nás velitel gardy nabádal k dodržování zákonů. To bylo mimochodem téměř nemožné už kvůli tomu, že hned 1. odstavcem byli nekromanti postaveni mimo zákon - a skoro v každé družince se vyskytoval aspoň jeden nekromant.
Takto teoreticky i prakticky vybaveni ke hře jsme vyrazili do přilehlých lesů sbírat informace, zkušenosti, kontakty, movitý majetek a v neposlední řadě taky peníze.
V této fázi hry se bojovalo na strhávání pásek, což mělo aspoň tu výhodu, že jsme se nemuseli všude štrachat se zbraněmi.
Nyní opět nemůžu mluvit za ostatní, ale přinejmenším naše družina se ze začátku vůbec nechytla. Ano - běhaly jsme po lese, potkávaly jiné družiny, ale moc jsem se nebavily s cizími postavami, nepídily se po informacích, protože jsme ani pořádně nevěděly kde, koho a na co se máme ptát. Tato totální dezorientace naštěstí trvala jen v sobotu.
Rozepisovat se o příběhu celé hry se mi vůbec nechce - tedy hlavně z toho důvodu, že z něj znám jen střepy, které cizí postavy ohlásily na začátku každého dne.
Abyste měli jasnou představu, jak probíhá takové shánění artefaktu či amuletu, popíšu vám nejlepší postup: Zajdete za knězem a zeptáte se ho, co o daném předmětu ví. Kněz je vcelku vstřícný, takže vám něco málo prozradí, načež vás nasměruje na někoho povolanějšího (nejčastěji na lesního skřeta Lešiho). Takže doběhnete za Lešim, který vám opět dá pár dobrých rad a dodá, že více vám řekne jiné informovanější CéPéčko (v tomto případě buď vědma nebo zpátky kněz). Pokud se tedy nezacyklíte mezi knězem a Lešim, můžete se stavit za vědmou. Zjistíte, co se dá, no - a když už jste tam, zajděte si raději i za kronikářem a čarodějkou.
Výše uvedenou proceduru (počínaje návštěvou kněze) zopakujte tak 4x až 5x a možná se dočkáte kýženého výsledku. Pokud však ne, znamená to buď, že jste nebyli dostatečně rychlí a artefakty rozebraly jiné družinky, nebo že jste se pídili po špatné stope.
Mimochodem - přitom, jak jste běhali a zjišťovali, jste určitě několikrát potkali gardu. Hláška: "Kontrola herního majetku." vás možná znechutí, jenže jako nemajetné dobrodruhy vás nemůže vyvést z míry. Horší je "berní den". V tom případě totiž musíte zaplatit 1 stříbrný (v sobotu) nebo 20% svého nynějšího kapitálu (v neděli). Většina dobrodruhů však u sebe peníze nenosí, z čehož jim plyne následný trest - 5 minut na pranýři.
Co naplat - na pranýři je tedy veselo, schází se zde neplatiči, nekromanti, podezřelé živly a jiní a baví se převážně na účet gardy (zvláště pak jejího velitele, kterému v ponděli Leši pokreslil varkoč moc pěknými grafikami).
Tak to byl obecný popis obvyklé zábavy dobrodruhů. Teď se zmíním o akčnějších momentech hry - bitvách.
Bitva s pořadovým číslem 1 se odehrála už v sobotu. Její záminkou byla snaha kralovského konvoje projet cestou, kde se náhodou vyskytovali loupeživí rytíři (posílení o několik lidí samozřejmě, protože oni 2 originální loupeživí rytíři by asi sotva přepadli tak početnou skupinu). Ještě jsem vlastně zapomněla dodat, že je podporovala také sekta 'pravých lidí' (tzv. pralidí) schovaných v blízkém lesíku. No, co bych měla k té bitvě řict - asi je vám jasné, že královští nevyhráli.
V neděli se konala aréna, ve které se bojovalo o nejsilnější artefakt - meč. V té době už byla spousta družin ve stavu rozkladu díky nezodpovědným jedincům, kteří odjížděli pryč. (No jo, já vím - vy pracující to máte těžké.)
Během arény jsem tedy zjistila, že tady z celé družiny zůstáváme jen dvě. Dlouho jsem kvůli tomu slzy neronila, nechala jsem se raději adoptovat skupinou Šatr'haj, což jsme šli zajíst do zlenické hospody. Díky tomu jsem však neviděla závěr arény.
V druhé (pondělní) bitvě se střetli praví lidé s námi zvířaty. Během vyměřené jedné hodiny boje se nám naštěstí podařilo ubránit naši zástavu před nájezdy těch obludných lživěrců. Mimochodem, už jste zažili ten pocit, kdy stojíte proti člověku, na něhož vaše zbraně nepůsobí, a který má navíc na meči kurare (o počtu životů radši nemluvím - my alchymisté jsme na tom nebyli zrovna nejlépe)?
V úterý před polednem už byly rozdané i vybojované všechny artefakty a zbývalo provést jen poslední maličkost - vtrhnout na hrad a porazit temné mágy. To jsme také provedli. Tedy nejprve hrad ztečovala družina s nejsilnějším artefaktem - mečem, otevřela magickou bránu, pak jsme dovnitř vrazili i my ostatní a vrhli se na všechno živé, hmotné a viditelné, co tam bylo. Po tomhle masakru vystoupil z oblaku dýmu největší a nejtemnější mág a pobil se s dobrodruhem vlastnícím artefaktový meč. Protože ve spravných příbězích dobro vždy vítězí, ani tady to nemohlo dopadnout jinak.
Černokněžník potupně zhynul, čímž bylo z kraje vymíceno poslední zlo (pokud ovšem nepočítám Krizoně). Mezi poklady ukrytými na hradě se našel také králův odkaz, v němž se ukázalo, že královská linie ještě nevymřela, neboť ctihodný kronikář je ve skutečnosti královým potomkem. Tímto tedy bylo určeno, kdo se stane novým vladařem, a všichni dobrodruzi mohli klidně s pocitem dobře vykonané práce oslavit velké vítězství...
Tak tedy - podtrženo a sečteno - musím přiznat, že se Zlenice povedly a některé ty drobné vady na kráse (jako třeba nedostatek nosičů kouzel vzpomínaný čarodějkou Elbi nebo totální odrovnání alchymistů jak po stránce bojové tak i výrobní) byly rychle zapomenuty ve víru hry.
Co dodat, zdá se, že pro letošek bylo zlo zažehnáno, ovšem už do roka (a do dne) bude třeba znovu pozvednout meče a zabránit nečistým silám provést jejich ještě nečistější úmysly. Snad udržíme těžce vybojovaný mír i příští rok na Dobříši.